Mám před sebou labutí píseň sestavy, která v mých očích byla synonymem pro vrchol domácího grindcore. K „Hluboké temné modři“ už teď přistupuju s jistou dávkou nostalgie, protože je to zřejmě naposledy, co je pod deskou podepsán i Nasraný Šedovlas, Medědovitý Sisyfos a Zasněný Pirát. Nová éra GRIDE pokračuje jen s jedním členem, který je pod desetiminutovou rozlučkou podepsán – bubeníkem Čertem.

„Hluboká temná modř“ ale nezůstává skalním fanouškům nic dlužna. Sedm střepin roztěkaného extrému pod taktovkou rytmického epileptika Čerta mi dává jistou naději, že v kapele v její nové éře zůstává jeden z opravdu výrazných prvků hudby GRIDE. Tou je bicí mašinerie, která vám půjde po krku. Kdo ale nahradí Inyho unikátní texty? Svoji jedinečnost jen podtrhuje aktuální prací na této desce. Jeho rukopis je jedním ze základních charakterů kapely a nejedná se jen o obsahovou stránku. Jde i o to, jakým způsobem slova psovitě naláme do hudby, a hlavně pak o spojení hloubky a přímočarosti. Způsob, jakým způsobem Iny pracuje s jazykem, nemá na domácí scéně srovnání. Prosím, můžeme s tím nesouhlasit, můžeme s tím polemizovat, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá udělat.

Pokud jde o hudební stránku, mám místy pocit, jako by někdo vzkřísil z hrobu THE DILLINGER ESCAPE PLAN ve formě model 99' a výsledného ďábelského nemrtvého začal nahrubo obrušovat cirkulárkou. Titulní skladba „Hluboká temná modř“ je neposednou rytmickou šíleností, která vás zatlouká do země jako polámaný buchar s nepravidelným přírazem. Kytary řežou vzduch nenadálými stopkami, které se lámou do krkolomných riffových bouří nebo hnětou turbulentní chaos v psychotických vyhrávkách. Vysokooktanový grindcore plný devastační energie a intenzity. Od první do poslední vteřiny se jede naplno. Sedm tvrdých ostrých diamantů domácího hudebního extrému. GRIDE vypustili do světa vizuálně nádhernou a hudebně dotaženou desku, která je důkazem, že současná sestava je na vrcholu.